Podlipanská liga

V sobotu 10. 10. 2009 jsme v plné sestavě vyrazili na poslední kolo Podlipanské ligy do Kostelce nad Černými Lesy. Pro některé, hlavně muže a ženy, to byly poslední závody v letošním roce. Předpověď počasí nám moc nepřála, ale my se stejně těšili. Na hřišti se nás ráno sešlo dostačující množství a tak po náročném poskládání do Avie a aut jsme se vydali směr Kostelec. Po nástupu a rozlosování čísel se začalo běhat. Díky třem soutěžním platům nám bylo jasné, že domů se dostaneme docela brzo. Na prvním platě běhaly pouze děti a na dalších dvou se nejdříve předvedli muži a následně ženy. Naši prckové šli na řadu jako první. Nejvíce zvědaví jsme byli na Aleška se Šárkou, kteří se podělili o pravý proud. Oba se s úkolem poprali s nečekanou vervou a celý útok byl velice vydařený.

Muži dostali startovní číslo pět. Dnes poprvé jsme mohli závodně vyzkoušet naši stříkačku po její opravě. Jelikož klukům chyběl nalévač, nedalo se nic dělat a do role závodníka se musel zapojit i Honza. Vše však zvládli na jedničku a se svým časem mohli být spokojeni. Mezitím se začaly připravovat starší děti. Zde již bylo vidět léta zkušeností. Zdeněk jim naměřil značky, každý připravil svoje nářadí a my jim drželi palce. S časem mohli být spokojeni, ale další pokus, chtěli zlepšit už jen proto, že Kostelecké A dalo 15,25. Musím přiznat, že tentokrát se meteorologové s předpovědí nesekli, a i když moc nepršelo, přeci jen jsme byli rádi, že jsme měli teplé bundy. Druhý pokus prcků byl ještě lepší než první a tak se mohli radovat z krásného sedmého místa, což byl velký úspěch, když vezeme v úvahu, že soutěžili s kategorií starších. Starší se s časem 18 s umístili na krásném druhém místě. Na řadu přišli chlapi s druhým pokusem. Zde opět předvedli, že vědí jak s nářadím zacházet. Jestli to bylo mašinou, anebo výbornou sestavou a souhrou celého týmu, třetí místo, a tím pádem i pohár, měli kluci zajištěný.

Muži doběhali a na řadu přišly ženy. Sešlo se celkem 6 družstev a samé dobré manšafty. Naše dívky šly na plac jako poslední a tak mohly sledovat své soupeřky. Složení holek a hlavně postů bylo trochu jiné než obvykle a tak mohly doufat, že se jim jejich pokusy povedou. Pět minut na přípravu, nezapomenout hadice a na start. První pokus se vydařil. Holky na proudech sice chvíli na vodu čekaly, protože Terce nešla vytáhnout savice, ale čas 31 nebyl zas tak špatný. Druhý pokus byl trochu horší, díky mašině, která Lucce chcípla. Na některých soupeřkách bylo vidět, že se věnují jen útoku a tak náš čas stačil na bramborou medaili, ze které i tak holky měly radost. Převzali jsme poháry, diplomy, poslední společné foto a rychle domů.

Text i foto: Lucka