Tak už je to třetí rok, co Kóča není mezi námi. Na tradiční pouť podzimní přírodou s kytičkou a svíčkou k jeho hrobu se nás tentokrát sešlo asi 20. Jako každý rok se pochoduje po posvícenské zábavě a tomu i odpovídala „přepravní rychlost“ všech zúčastněných. Kóča se na nás kouká a říká si: „Jo vážení, aspoň vidíte jak se s tou opicí domů vždycky šlapalo. Ano poznali jsme a ve skrytu duše se Ti klaníme, protože jsi byl jednička i v tomhle“. Po svých nás nakonec dorazila pouze část, protože někteří museli být popovezeni, aby stihli nábor nových členů, který byl vypsán hned poté.

Kytičku jsme dali do vázy, zapálili svíčku a tiše uctili památku kamaráda, všem nám tak blízkého. Chybí nám pořád a i teď, když píšu těchto pár řádek, zase bulím. Ale dost, žije v nás, v naší partě a tady na něj určitě nikdy nikdo nezapomene.

PS: Alešek se chystá začít chodit mezi nás. Už se těšíme!

Text i foto: Kamila