Poslední srpnový víkend jsme vyrazili do Pískové Lhoty, kde se jako každý rok konaly běžecké soutěže pod názvem „Polabské šedesátkování“, „Polabské stovkování“ a Memoriál o pohár starosty obce v požárním útoku v kategoriích muži, ženy a děti. Vzhledem k ještě stále trvajícím prázdninám a času dovolených jsme nakonec byli schopni obsadit jen kategorii mužů v sobotním klání, v neděli naše barvy hájila za ženy pouze Janička, v kategorii mužů nás reprezentovali Hafi, Martin, Babula, Měřa, Michal a Radek. Po prvním sobotním pokusu v požárním útoku to vypadalo, že přibude další pohár na parapet nejmenované vily v Poříčanech, ale po druhém pokusu bylo jasné, že utírání prachu kvůli přesunu pohárů fakt nehrozí. Musíme si přiznat, že i mistr tesař se někdy utne a zapomene, že koš je nutný máchat v kádi až po našroubování. A čučet po ostatních válejících se kolem mašiny se taky nemusí, že???

To ale nebylo všechno. Největší „psina“ se konala teprve v neděli. Jednotlivci podporováni svými fanoušky (Bolin, Lucík, Kamil), kteří nehleděli na své bolavé a staré nohy vyrazili do Pískovky na kolách (snad nevěříte, že i Bolin), aby vyhecovali své kamarády k mistrovským titulům, zde však jen zklamaně a nevěřícně zírali na snažení jmenovaných účastníků soutěže.

Hafi již od startu postrádá proudnici, která ho mezitím tluče do přilby, Michal hledá hadice, které svým krásným rozhozem omotal kolem seběhového můstku takže nedobíhá, v druhém pokusu se marně snaží spojit proudnici s hadicí než mu dojde že provázek má na jiné straně. Martin na bariéře těžce vzpomíná, jak že se to vůbec přes tu překážku skáče a kam že se ta hadice zapojuje na rozdělovači a další perly ....... Ještě, že Babulu s Radkem nesejmula časomíra a tak měli další pokus k dobru. Janičce čas 21 a něco odpustíme, i když víme, že má navíc. Víme co dělá tábornická strava a kuchtě za to vyčiníme. Na všech bylo krásně vidět, že prázdniny byly dlouhé a Liberecká forma se někam vytratila.

Vážení, byla to legrace, vlastně o nic nešlo, nálada byla perfektní, někteří po sobotě konečně vystřízlivěli, aspoň že jsme se mohli pokochat aspoň pokusy Minimaxe a pak jsme uháněli domů.

Doufejmě, že takových bezva soutěží bude kolem nás víc, abychom mohli příště ukázat, že jsme opravdu ještě všechno nezapoměli.