Liberec

30.6.2006

Uf, to byla jízda! Další republika, vrchol snažení všech sportujících hasičů střední kategorie a přehlídka nadějí požárního sportu, je minulostí. Vrcholné klání nejlepších dorostenek a dorostenců v zemi nabídlo úžasnou podívanou, výbornou úroveň a báječnou atmosféru.Tak pěkně popořádku, jak že to pod tím Ještědem probíhalo a kterak si výprava klučovských jinochů v té válečné vřavě vedla.   Přípravy k odjezdu v pátek nečekaně komplikuje přírodní živel, po celonočním dešti se výrazně zvedla hladina Šembery i Bylanky, takže čas kolem oběda trávíme obhlídkou napěchovaných koryt obou toků a hlavy máme plné obav, aby se voda nepokusila cestovat mimo svou obvyklou trasu. Naštěstí v čase odjezdu její síla trochu opadá, ačkoli znovu začíná pršet. Na řadu ale přichází problém číslo dva: autobus, kterým hodlají do Liberce cestovat Pavel a Stenly, po jejich nastoupení s mohutnou bagáží dosedá na ráfky a není schopen pohybu. Nezbývá, než narychlo vyhledat jiný, se silnějším motorem a vyšší nosností. Oba borce nakonec vyzvedáme v Boleslavi, zakouslé do mohutného hambáče a popíjející kolu z lavoru. Tak to bysme měli, ovečky máme pohromadě a Jožana dokonce na místě. Celou cestu vydatně leje. Město i stadion nalézáme celkem v pohodě (zajížďka 20km je v normě) a jde se na prezenci a ubytovat. Škola, kde budeme bydlet, je v těsném sousedství útulného stadionu s pěkným tartanem, takže pohoda.   Naše výkony a tím i nálada v průběhu šampionátu budou kopírovat vývoj počasí. I když s jednodenním zpožděním. Sobotní dopoledne je věnováno tréninkům útoku, naši se hlavně snaží co nejrychleji skamarádit s erární mašinou. Moc času není, sotva stačíme vymyslet, jak veškeré nářadí poskládat. Po obědě je na pořadu slavnostní zahájení a jistě nejednomu účastníku při něm běhá mráz po zádech. Teprve teď si mnohý uvědomí, kam se to vlastně dostal.   Začíná štafeta a naše nálada, ačkoli je už krásně slunečno, za chvíli dosáhne bodu mrazu. Nejprve Jožanovi klouzne noha na žebříku, nepříjemně se praští, a má co dělat, aby se na domek vůbec vyškrábal. Čas 66,83 alespoň naznačí, že v ideálním provedení to může být hodně dobré. Druhý pokus, mnohem lépe rozběhnutý, končí pádem neposlušného Standova hasičáku a je po nadějích. Podprůměrný čas stačí až na 10.místo. Po zhodnocení časů ale docházíme k závěru, že i bezchybný výkon štafety by nejspíš nestačil na lepší, než 6.místo. Tak hodně je to nadupané!   Méně nadupaní se soupeři ukáží v testech. I s mizernou náladou píšeme bez chyby, na rozdíl od řady konkurentů. Stejně jako loni se posouváme nahoru, po prvním dnu jsme sedmí. Po večeři se jdeme kouknout, kterak Zidane a Henry mávají na rozloučenou Ronaldinhovi a celé Brazílii, a jde se spát.   Závěrečný den zbývá odběhat stovky a nastříkat terče při útoku. Teď to bude rychlopalba! Začínají holky, takže máme čas na dospání, klidnou snídani, pak všechno sbalit, uklidit ve škole a beze spěchu odnést do auta. Mezitím doráží hlouček našich fanoušků, v čele s věrným příznivcem panem Dobrovolným a jde se na stovky. Jako první se před burácející tribunou předvede Babula a svým osobáčkem navnadí ostatní. Poté první pokus nevyjde Standovi ani Jožanovi, ale pak to konečně začne klapat. Obrat k lepšímu nastartuje Radek osobákem 19,14 a chvíli po něm dává Minimax NAJISTOTU 17,50!!! Každý druhý by se z takového pokusu radoval ještě na podzim, Pavel je pouze spokojenej, že dal základ! Za chvíli zabere i Hafi (20,34), a tak nám ani moc nevadí, že to tentokrát nejde Michalovi. V druhých pokusech se už nezlepší Babula, ale brzy jásáme nad bezva pokusy Standy (19,14) a taky Jožana (20,10), Radek svůj druhý pokus nedokončuje. Na start se připravuje Pavel, a protože už teď máme součet lepší, než jsme čekali, dostává pokyn, aby zabral podle svého uvážení. V soutěži jasně vede, jde mu o titul! Pokud to nevyjde, nic se neděje, ale kdyby dal svou vysněnou šestnáctku, má to definitivně v kapse a navíc znovu srazí celkový součet družstva. Je odstartováno, tribuna bouří, ale postupně utichá. Všichni s úžasem sledují fantastický výkon. Minimax je v cíli, rozhodčí zvedají bílé praporky, pokus je platný! Takové ticho bylo na stadionu jen v noci. Všichni hypnotizují ukazatel časomíry. Výbuch nadšení, je to tam!! 16,80!!! Deset let starý rekord současného reprezentanta Martina Kulhavého byl právě vygumován!! O mistru je rozhodnuto. V závěru se už netrápíme nepovedeným pokusem Hafiho s finišem pozpátku, ani nezdaru Michala, který tentokrát v rodinném souboji neuspěl. Neměl svůj den. Celkový součet 95,52 je z kategorie extratřída. V disciplíně jsme třetí, celkově už šestí, velký krok k titulu udělal nadupaný Úněšov.   Závěrečný útok míchá pořadím až neuvěřitelně. Zabere vedoucí Úněšov a je jasné, kdo je nový mistr. Ale další mají problémy: Michálkovice nic moc (37 a něco), krach Vlčnova (64 a něco) a některých dalších. Krach nadějí i v našem případě, rozhozené spoje a všechno špatně. Dáváme protest a rozhodčí souhlasí s novým pokusem na konec soutěže! Jak hodně je to zamotané v tuto chvíli nevíme. Ale je nám jasné, že naděje žije. Závěrečný pokus celého mistrovství, všechno běží dobře, voda docela rychle v hadicích, tlačíme ji očima, dobrej nástřik. Páté místo za čas 31,46. A teď počítání, hlavně ne zase bramboru!! Několik minut napětí a pak hlasatel Míla Pytlík hlásí: mistrrrem je Úněšov, krrraj Plzeňský, stříbrrro Širrroký Důl, krrraj Parrrdubický, brrronz KLUČOV, krrraj Středočeský!!!!!! Paní Štěstěna se na nás musela smát tak, že si natrhla koutky! Vysněná historická medaile je naše. Po vzoru počasí, od lijáku, oškliva a nevlídna ke krásnému slunečnému dni, jsme se od smutku, zklamání a skoro slz dohrabali až k slzám radosti a štěstí!   Tak máme to hlavní za sebou. To, nač jsme se rok těšili, v zimě i celý jaro připravovali, se podařilo. V Praze 2004 bylo lepších soupeřů pět, loni v Plzni tři a teď už jsou jen dva. Co říkáte, nezkusíme příští rok přeprat i ty zbývající?? Hezké prázdniny!!!