Letos jsme byli pozváni do Klučovské sokolovny na naši každoroční závěrečku, ale s poněkud nejasným programem. Jako pevný bod programu se za Jirkovy režie na grilu otáčelo pěkné prasátko a stejně jako jiná léta měl Honza připraven projektor pro obrazovou prezentaci událostí a úspěchů roku 2015. Ostatní dění bylo zahaleno jakousi podezřelou rouškou tajemství. Já se vždy ptám, co můžu v následujících minutách očekávat, abych byl vždy se svým Pentaxem v pohotovosti ve správný čas a na správném místě. Tuto informaci jsem letos z nikoho nemohl dostat, nikdo nic nevěděl, nikdo tomu nevelel, někteří se potutelně usmívali, něco si mezi sebou šuškali a vládla podezřele tajemná atmosféra. Chvíli jsem si myslel, že to opravdu skončí u Honzova videa, voňavého prasátka a kácovské dvanáctky, musím ale přiznat, že i tato poněkud chudší varianta programu nezněla nejhůř. Pak se ale jakoby z donucení ujal slova Martin, který celý večer moderoval, a tajemství se začala pomalu odhalovat. Poněkud chaoticky nastoupila krásnější polovina našeho sboru, na jejich povel k nim nastoupila i ta svalnatější polovina a pak to přišlo. Kamila slavnostně předala Zdeňkovi krásný kalendář, který byly schopné v téměř naprostém utajení ve velmi krátké době nafotit a vyrobit. Hlavním námětem kalendáře byla naše děvčata, hasičské nářadí bylo jen nepodstatnou rekvizitou. Výsledek překonal všechna očekávání a tak se kalendář a jeho manekýny staly na následující půlhodinu středem pozornosti. Po zhlédnutí dalšího Honzova videa ale tajemná atmosféra houstla dál. Tajemno vyvrcholilo úplnou tmou, ve které se dal tušit nějaký pohyb. Následně se na „parketu“, rozblikala tajemná barevná světýlka, která jako půvabné černé divadlo předvedla za doprovodu rytmické hudby působivou sestavu aerobiku. Utajené vystoupení se nám ukázalo v celé své „nahotě“ až po rozsvícení. Všechny tanečnice v černých trikotech měly na svých tělech různobarevné svítící tyčinky, nalepené kilometry izolepy. Vystoupení mělo obrovský úspěch a jeho aktérky si opravdu zasloužily dlouhý potlesk a pak společného panáčka. Můj foťák odmítl fotit tmu a tak máte pár obrázků až pro rozsvícení. Po odmotání izolep a převlečení do civilu pokračoval program dalším videem a vyhlášením sportovce roku. Svými dobře zdokumentovanými akrobatickými kousky při požárních útocích si tento titul vysloužil Joska. Další program už probíhal bez překvapení a tak si všichni užívali dobrot z bohatě prostřených stolů a věnovali se vzájemnému setkávání a povídání. Musím na závěr konstatovat, že z téměř dokonalého utajení obou překvapujících akcí neunikla na veřejnost ani stopa, BISka by na nás opravdu mohla být hrdá!!!

Text i foto: Jirka