Úspěšné vystoupení žáků na Krajském kole ve Vlašimi a postup do republiky, nasměroval klučovskou mládež již podruhé v historii do Brna. Pamatujete? Asi jen málokdo. Tak připomenu: v r. 1993 dorostenci překvapivě vyhráli v Kraji a vydali se na jih Moravy. Dovezli 6.místo celkově (tehdy bylo družstev jen osm), ale taky 4. za útok a dokonce bronz za štafetu. Ale to už je dávno.

O plných 21 let později se tedy stejným směrem vydáváme znovu. Jelikož před sebou máme přes 200 km a cestou nevyzpytatelnou Dé jedničku, vyráží se už chvíli po sedmé. Raději dřív. Poklidnou až ospalou jízdu přerušíme jen z důvodu snídaňo-svačinovo-čůrací pauzy před Mekáčem u Velkého Meziříčí, a pak už se valíme do Brna. Na samotné bloudění městem jsme dobře připraveni štosem vytištěných detailů z mapy a zapnutou navigací, takže pohoda. Ale ouha!! Záludné neznámé město nás přece dostane do úzkých a my se ocitáme úplně jinde, než jsme chtěli a hlavně nevíme, kde jsme. Naštěstí spolehlivá navigace a v ní svérázný hlas herce Pavla Lišky nás bezpečně po pár minutách přivedou až k místu prezence. A dokonce jsme tu první. Po hbitém přihlášení do soutěže nás elektronický zázrak hravě dovede i k internátu, kde se bude spát, a všichni se při příjezdu zasmějeme Liškovu epilogu „Tááák jsme tady, vypadněte z auta“. Teď už se v Brně neztratíme. A když se navíc některým jedincům při ohledávání okolí podaří objevit bowlingovou restauraci s dobrou Plzní, máme k dispozici i vhodné místo na večerní spřádání taktických plánů, nebo případnou tiskovou konferenci.

Odpoledne vyrážíme zpět ke stadionu VUT (Vysoké učení technické) a po nástupu a slibu závodníků a rozhodčích se už dostavuje ono známé mrazení a šimrání po celém těle. Nervozita stoupá, na řadu přichází úvodní disciplína – branný závod.

Že je záludná víme z Vlašimi moc dobře. Někoho může nakopnout k výšinám, jinému hned na začátku pořádně pocuchat nervy. Zdeněk oproti svým zvyklostem tentokrát staví obě hlídky, snad aby si to v Brně všichni užili dosyta. Jak prozíravé rozhodnutí to bylo se ukáže zanedlouho. Obě naše pětice vyrážejí na trať jen 10 min po sobě, mezi nimi jen jedna cizí. Střelbu máme na dohled a s výkonem našich jsme spokojení. Ostrá pětka nechá jen 4 špalíky, ta „zajišťovací“ jen o jediný víc. To je hodně dobré, zdaleka ne všem se tak zadaří. Po střelbě se závodníci ztratí kdesi v terénu a uvidíme je až při doběhu do cíle. Naše partičky se objeví znovu jen chvilku po sobě a dokončí s překvapivým výsledkem. Ostrá pětka sice proběhla trať o 6 min rychleji, nasbírala však o plných 11 trestných minut víc!! Všechny nás polije horko, neb je jasné, že do hodnocení družstva se bude počítat výkon zajišťovací pětky. A to na nadupané republice!!! Na večeři odcházíme se smíšenými pocity, je jasné, že přední umístění se konat nebude. Hlavně, aby to nebyl propad hodně dospoda.

Výsledek se dozvídá Zdeněk s Kájou až při večerní poradě a všem se ukrutně uleví. Zajišťovací pětka (Kuba, Šárka, malej Ondra, Káša a David), která předtím braňák neběhala, před Brnem si jen 1x zastřílela a veškerou teorii hltala jaksi v poklusu, nyní zachraňuje situaci velmi slušným 8.místem. Klobouk dolů!! Před disciplínou bysme tohle umístění asi brali, teď ho bereme všemi deseti. Pokud by se totiž počítal výkon „ostré“ hlídky, vstoupili bysme do soutěže posledním místem. Večerní spřádání plánů je tak o dost veselejší a uvolněnější. Zítra republika nabere zase o něco vyšší obrátky.

Čtvrteční dopoledne jsou na pořadu tréninky obou útoků a pak už se naplno začíná. Po obědě slavnostní nástup, zahájení a slavnostní pochod definitivně otevře oči každému, kdo je na Mistrovství poprvé. Tady mnohým docvakne, že nejde o ledajakou soutěž, ale událost, která se nekoná každý den.

Teď už se vše bude odehrávat jen na ploše stadionu, na řadě jsou obě CTIFky. V útoku CTIF si celkem věříme, napodobení rekordu z Vlašimi by i tady mohlo znamenat slušné umístění. Zato u dlouhé štafety si neděláme iluze, vejít se do desítky by bylo velkým překvapením. Odhady se vyplní. V útoku CTIF zapisujeme za čas 48,43 slušné 5.místo, ne moc zdařilá štafeta za 80,16 stačí jen na třinácté. Průběžně v polovině soutěže zatím na 9.místě. Je to sice lepší, než před 7 lety ve Zlíně, ale šance posunout se o nějaké místo nahoru je stále veliká.

Večer se jde celá parta odreagovat vrháním koulí při bowlingu a hurá na kutě. Zbývá závěrečný a nejnabitější den celého šampionátu.

V pátek se vstává dřív, musíme sbalit a vyklidit pokoje, na intr se už nevrátíme. Program posledního dne začíná štafetou 4x60m. Tu jsme ve Vlašimi vyhráli. I tady to dlouho běží jak přes kopírák, skvělý čas je na spadnutí. Velká škoda Domíšova přibrzdění na samém konci, mohli jsme být hodně nahoře. Ale není vždy posvícení. Čas 43,88 stačí na 8.místo a v rychlém tempu se jde na dvojice. Jedním z nejlepších výkonů na soutěži družstvo odstartuje útok na přednější pozice. Velice povedeným pokusem 50,15 zapisuje 5.místo a před závěrečným útokem se posunuje již na dělenou 6. příčku! Jak to dopadne? K vyšším pozicím je už daleko, ale udržet kulatou šestku, to by byla paráda!!!

Královská disciplína je nejznámější a nejoblíbenější ze všech. Soutěží v útoku se každý rok pořádá po celé zemi stovky. Útok zvládá každý sbor a uspět v něm právě na republice, to už značí skutečný punc kvality. Divákům na stadionu, i těm, co sledovali přímý přenos, se naskytla krásná podívaná. Výborné výkony a úžasná vyrovnanost. O úspěchu, či zmaru, rozhodovaly setiny. Vždyť mezi prvním a desátým byl rozdíl necelé 2 a půl vteřiny!! Naši se v tom našlapaném mumraji rozhodně neztratili. V obou pokusech výrazně stáhli čas oproti Kraji a skvělý nástřik Vojty na levém terči by v obou případech znamenal zlato. Škoda, že tak přesnou mušku neměl i Kuba napravo. Ale i tak družstvo 4.místem za čas 22,19 překonalo samo sebe, a hlavně – vyhrálo přímý souboj o dělené umístění.

Na závěr si většina ještě s chutí střihla nepovinné šedesátky, ale bez většího úspěchu. Inu, tahle disciplína vyžaduje soustavnou a dlouhodobou přípravu a u nás se skoro netrénuje.

Při závěrečném nástupu nikomu nevadilo, že ani jednou nestojíme na bedně a na krku se nehoupe žádná medaile. Spokojenost panovala i tak. Celkové 6.místo je velký úspěch!! Podobný se povedl jen jednou, v r. 1981 v Havlíčkově Brodě, a tehdy na republice závodilo jen 10 družstev. To pamatují jen ti, kterým je dnes dost přes třicet…

A když už jsme u těch čísel: po Vlašimi jsem Vám ukázal jednu moc pěknou početní úlohu a už tady mám další. Možná ještě lepší. Tak počítejme spolu: v naší republice je 77 okresů, v každém z nich se do Plamenu zapojí aspoň 10 družstev, ve velké většině ale víc a v některých okresech i několikanásobně víc. Suma sumárum – v celé zemi jistě přes 1000 družstev!! A teď si představte – z celé té více než tisícovky bylo nad síly klučovské party pouhopouhých PĚT!!!

No není to BINGO?!?!?!

HEZKÉ PRÁZDNINY!!!

Text: Honza
Foto: Lída, Zdeněk, Kája a pár fotek od profíků z: spake.rajce.idnes