Rychle se přiblížil konec roku a s ním i náš tradiční Silvestrovský pochod. Již začátkem prosince se někteří stálí účastníci tázali, zda se opět uskuteční tato cesta do kerské Hájenky. Myšlenku oživit tento pochod jinou trasou jsem brzy zavrhla, protože Hájenka má své kouzlo a vzdálenost cca 8 km je pro nás v předvečer silvestrovských oslav tak akorát. Počet účastníků se opět lehce zvýšil. Na túru se tentokrát vydalo celkem 16 pěšáků, včetně vlčáka Connie, podporu po trase nám poskytovali všichni tři Jirkové a u stolu v Hájence jsme se pak rozrostli ještě o párek Hyblerovců. Pomalu nám začíná být Hájenka malá, protože usadit v tento čas někam 21 osob začíná být stále větším oříškem, ještě že jsme měli v předstihu rezervovaný dlouhý stůl.

Tradicí již nebývá jen samotný pochod, ale vždy očekávaný kvíz . Letos to vypadalo, že ho snad dohromady ani nedám, ale podařilo se. Téma „Vánoce“ vypadalo naoko jako docela jednoduchá záležitost, ale na jednotlivé otázky se už tak lehce odpovědi nenacházely. Kdo z nás jen tak z hlavy vysype, jak se jmenují tři králové, co přinesli darem Ježíškovi, nebo kde se nachází největší betlém na světě a to byly otázky z jednodušších. I když se jako vždy soutěžilo jen o drobné ceny, cílem bylo spíš pobavit se, ale i rozšířit si malinko své vědomosti.

Tak jako někteří s radostí očekávali kvíz, pro ostatní byl hlavním cílem pouze kanec se šípkovou nebo se zelím. Hájenka nikdy nezklame, tak zvláštně nasládlá šípková omáčka mizela do většiny z nás, jako by to mělo být poslední letošní jídlo.

Pak už nezbývalo než se nasoukat do přistavených vozidel a hurá domů připravovat silvestrovský večer. Poděkování zaslouží jako vždy perfektní servis v přísunu voňavých nápojů na trase pochodu a dobrovolná abstinace Jirků, kteří nás v pořádku dovezli zpět domů.

Nezbývá než popřát všem do nového roku jen vše dobré, hodně zdraví, štěstí a pohody.

A za rok zase? Na stejném místě a ve stejnou dobu?

Text: Kamila
Foto: Jirka