SDH SDH Klučov
- Zpět - Horní Malá Úpa
2009

Zimní tábor byl pro nás hlavní atrakcí letošní zimy, na kterou jsme se všichni už od vánoc opravdu těšili. Sníh napadl i u nás v nížinách a tak nebylo pochyb, že bychom si museli na hory přibalit horská kola, hole či dokonce plavky, jako nám to hrozilo v minulém roce. Konečně nastaly jarní prázdniny a přiblížil se dlouho očekávaný týden plný zimy, sněhu, lyží, snowboardů, ale i zábavy a odpočinku. Jako obvykle jsme se sešli v Klučově u mlýna, naložili batohy a veškeré sjezdové pomůcky do aut a hurá směr Krkonoše – Malá Úpa. Tentokrát nás jelo tolik, že jsme se do aut sotva vešli a každý jen doufal, že v Klučově nezůstal jeho batoh či lyže. Cesta ubíhala rychle a podle přibývající sněhové nadílky jsme už cestou měli stoprocentní jistotu, že letos bude sněhu opravdu dost. Po příjezdu k zapadané chatě jsme s radostí zjistili, že sjezdovka je krásně upravená a zcela připravena na naši invazi. Zvláště nedočkaví jedinci ihned oblékli něco teplého a šli vyzkoušet sníh a kdo našel své sjezdové náčiní, tak vyzkoušel i to.

Mlha, vítr místy až 190km/h – předpovídala rosnička ve zprávách a to pro nás nebyla moc dobrá vyhlídka. Ráno však vše vypadalo úplně jinak. Zima byla poctivá, mrzlo jen praštělo, mlha sem tam taky, ale nic z toho nás neodradilo a tak jsme se všichni vydali směr sjezdovka. Lyžování bylo oproti loňsku, kdy na sjezdovce bylo už možno zahlédnout sněženku či bleduli, opravdu na jedničku. Mlha nás však zlobila skoro celý týden. Běžkaři proto museli sáhnout pro lyže víckrát než měli původně v plánu a držet se raději blízko naší chalupy, aby v mlze někde nezabloudili. Koncem týdne se nad námi Krakonoš přeci jen slitoval a poslal nám trochu usměvavého horského sluníčka. Kamila, Jana a Miloš tedy mohli v praxi vyzkoušet svá úzká prkna a vyrazit směr dlouhá stopa. Ostatní zůstali věrni lyžím či snowboardům. Někteří pochopili, že snowboard nejsou lyže a tak na konci týdne Terka s Martinem jezdili jak z praku. Ono díky Krvavýmu Karlovi moc lidí nakonec nejezdilo, protože na koho se Karel podíval, ten hned ležel. Potvrdit vám to může snad každý druhý. Ještě že pak svítilo sluníčko a tak musela nosit brýle, jinak by taky mohli v Peci míchat sádru každý den.

Večery patřily především společenským hrám styl Česko či Aktivity. V úterý a v pátek jsme slavili narozeniny a to dokonce i významné - přechod z dětství do dospělosti a tak se z náctiletých stali cetiletí. Lucík si tedy jako dvacetiletá mohla zkusit, co to znamená péče o dítě, jaké to bylo stavět sněhuláka či jaké to bylo poprvé si zavázat tkaničku. Samozřejmě poznávala kluky a pak bravurně předvedla, jak se dokáže postarat i o svého muže. Evík jako osmnáctiletá si připomněla své mládí z pohledu pitného režimu. V mládí pila mléko, do školy si nosila limonádu, s Rychlou rotou poznala hořkou chuť piva no a nakonec si objednala velkého panáka Jablka. Obě dostali krásné květiny a něco sladkého na zub, s čím se samozřejmě rozdělili s ostatními.

Týden plynul jako voda. Jak by taky ne když se pořád lyžovalo, jedlo nebo něco hrálo. Přišla sobota a pár členů naší Sněhové osady nás muselo opustit. Fífa, jakožto velký kluk měl maturitní ples a jeho věrná Rychlá rota ho v tom přeci nemohla nechat samotného. Nebyli však jediní kdo odjížděl z horského pobytu dříve. Břeťa si užíval sněhu natolik, až z toho nemohl chodit. Nejdřív jsme si mysleli, že se mu stýská po domově, ale nakonec se z toho vyklubal vážně úraz, může to potvrdit diagnóza - voda v koleni, natržený sval a následná ortéza. Zbylí sněhuláci ještě naposledy nandali lyže a do poslední chvíle si naplno užívali. Nikomu se sice nechtělo, ale nadešel čas balení, uklízení a rozloučení s naší chaloupkou. Díky Jirkovi Podolákovi a jeho výbornému vaření, se každý pomalu nevešel do kalhot, v kterých přijel. Všichni domů odjížděli plni zážitků a s úsměvem na rtech. Ten je však přešel, jen co se vyjelo z Pece, všude hnědo, místama zeleno, ale nikde už ne tak krásně bílo, jak jsme si stačili za ten týden zvyknout. Na další pořádné sněhové radovánky si budeme muset holt zase rok počkat. Ale že se to čekání vždycky vyplatí, nemyslíte? A jestli si nejste jistí, tak se koukněte na fotky, ono vám to tu paměť osvěží...



Foto: kolektiv
Text: Lucík


Další akce
13.1.Florbal 2018
19.1.Valná hromada
17.3.Hasičský ples