SDH SDH Klučov
- Zpět - Horní Malá Úpa
2010

V neděli 7.2. jsme se konečně všichni zase po roce dočkali zimního hasičského tábora. Těsně po poledni se všech 24 účastníků sešlo v Klučově U Mlýna, kde na nás již čekaly tranzity připravené dopravit nás i naše početná zavazadla do místa konání. Zdržel se pouze Martin, který doma zapomněl buchtu. Během chvilky jsme do aut naložili veškerá zavazadla, lyže, běžky, snowboardy, jídlo a ostatní potřebný materiál a vydali se vstříc týdnu plnému sněhu, nových zážitků a zábavy. Sněhu bylo dost i u nás, proto nikdo z nás nepochyboval, že si na horách bezvadně zajezdíme. Radost nám trochu zkazil pouze fakt, že letos neměla být v provozu naše oblíbená sjezdovka Karel, která se nachází hned u chaty. Cesta rychle ubíhala, sněhu ještě přibývalo a my jsme byli téměř na místě. Těsně před koncem cesty tranzity uvízly a bylo nutné nasadit sněhové řetězy. Naneštěstí naše cesta skončila právě u brány penzionu U Dolu, kde jsme se setkali s velmi ochotným personálem. Nejdříve nás nepustili na dvůr, abychom se mohli otočit, a posléze jsme byli obviněni ze zničení závory, na kterou jsme se prý věšeli, a pán nás při tom viděl. Pán by ale zřejmě potřeboval navštívit očního lékaře. Nechali jsme pána i jeho závoru za zády, sjeli k nám dobře známé chatě FTVS v Malé Úpě a vybalili všechny věci. Zbytek dne byl věnován vybalování, nabírání sil na celý týden a večerním hrám.

Vlek Karel opravdu nejezdil, a tak jsme se v pondělí v poledne vydali na jinou sjezdovku. Po silnici jsme se nechali odvézt tranzitem a zbytek cesty jsme museli pěšky. Sjezdovka byla o něco delší než vlek Karel, vypadala upraveně a my jsme se již nemohli dočkat, až obujeme lyže a snowboardy. První dva dny jsme strávili na této sjezdovce a dobře jsme se rozjezdili. Pozitivní byla cena, kterou naše „vedení“ stejně jako v minulých letech s majiteli domluvilo. Nevýhodou této sjezdovky ale byl chybějící stánek s občerstvením nebo místo k sezení, kde by si člověk trochu odpočinul. Ve středu jsme se proto vydali obhlédnout novou sjezdovku na Pomezky. Část z nás naskákala i s vybavením opět do tranzitu a někteří se před polednem vydali na skibus. Dnes se na lyže vypravili i běžkaři Jana s Milošem, který letos vyměnil prkno za lyže. Že na nich Miloš stál po deseti letech nebylo vůbec znát. Sjezdovka Pomezní boudy nás všechny nadchla a po zbytek týdne nikdo nechtěl jít lyžovat jinam. Vyšší cenu někteří vyřešili tím, že se o permanentku podělili, ostatní kromě nutné pauzy na občerstvení jezdili nahoru dolů. Náladu z bezvadného sjezdování nám pokazil Barčin středeční úraz, po kterém musela být odvezena do nemocnice. Naštěstí to nebylo nic vážného a v pátek večer se k nám opět se slušivým límcem kolem krku připojila. Letos přálo počasí i běžkařům, kteří téměř každý den vyráželi do bílé stopy. Naopak moc nebylo přáno našim kulturistům, kteří měli rozepsaný cvičební plán a chtěli jezdit do posilovny, která ale nebyla pro takové borce dostatečně vybavená.

Letos nebyly na večerním programu pouze společenské hry, i když i těch jsme si užili dost. Hrálo se Česko, při kterém někteří z nás ukázali „jak umějí“, na řadu přišla i oblíbená hra Aktivity a s úspěchem se setkala i nová hra Doba kamenná. Pondělní večer patřil turnaji v Twisteru, ve kterém někteří aktéři předváděli opravdu neuvěřitelné pozice, a chvílemi to vypadalo, jako by byli z gumy. Titul Mistr Twister nakonec po zásluze vybojoval Měřa. Odehráli jsme také několikadenní turnaj v ping-pongu, který po strhujícím finále s Milošem ovládl Honza. Zlatým hřebem her byla Hasičská Superstar, která byla rozdělena na tři kola – lidovky/dechovky, rock/pop a cizojazyčná píseň. Účastníci byli rozlosováni po dvou a mohlo se začít nacvičovat. Na každém bylo znát obrovské úsilí. V kole lidovek nás navštívil například Jožka Černý s partnerkou, obrovský potlesk sklidilo duo Blue Band s písní Kdyby tady byla, taková panenka a pobavily také soudružky Miloš a Michal s písní Trnky Brnky, se kterou prorazily až na Barrandov. V kole druhém jsme se podívali do Hospody, přiletěl Čmelák, Beruška a vystoupili také Lunetici. Ani cizojazyčné písně pro nás nebyly oříškem. Lucík s Lukášem se proměnili v členy černošského kmene v písni Waikiki, do Španělska nás přenesla píseň Vayamos Companeros, z parketu si k nám odskočili nezapomenutelní tanečníci Baby a Johny v podání Miloše a Michala a největší úspěch sklidilo duo Terka a Měřa, kteří se proměnili v mandarinku a pomeranč. Ti se také stali vítězem celé Superstar, všechna jejich vystoupení byla bezkonkurenční. I porota musela ukázat, že sedí na správném místě. Píseň Na kolena je pořádně rozhýbala. Následovalo vyhlášení výsledků a předání cen, nějakou drobnost si odnesl každý.

Týden utekl rychle jako voda a byla tu neděle, balení, uklízení a odjezd domů. Nikomu z nás se z hor nechtělo, každého doma čekaly nějaké povinnosti, které se se zábavou na horách nedaly ani v nejmenším srovnat. V devět hodin přijel řidič s tranzitem, do kterého se opět narovnaly zabalené tašky a lyžařské náčiní, rozloučili jsme se s chatou, pořídili nezbytné skupinové foto a vydali se směr domov, kde už na nás čekali s navařeným obědem. Týden plný lyžování, snowboardění, legrace a dobrého jídla jsme si všichni užili a budeme na něj dlouho vzpomínat. Minimálně do dalších hor, kterých se už teď nemůžeme dočkat.



Text: Petra
Foto: Barča, Kamila, Jirka, Fanda


Další akce
17.9.Setkání přípravek
7.10.Braňák