Jako každý rok jsem vzpomenuli úmrtí našeho kamaráda Kóči. Proti loňským rokům jsme vzdali procházku pěšky, protože po maratónu příprav a samotné organizaci posvícenské zábavy, jsme už neměli sílu absolvovat 10 km po svých. Naskládali jsme se do všech aut co stála před sokolovnou a vyrazili společně na hřbitov. Dali jsme kytičku do vázy, zapálili svíčku a strávili společně chvilku ve vzpomínkách na Kóču.

Příští rok přijdeme zas, pořád nám chybíš!

Text i foto: Kamila